Tyto stránky již nejsou aktualizovány, některé informace mohou být zastaralé!
V životě se mohou vyskytnout různé nepředvídatelné situace, které znemožní pobyt dítěte v jeho biologické rodině. Takovou situací je především odchod matky z domácnosti. Důvody mohou být různé - osobní, vynucené okolím (jako např. nástup výkonu trestu odnětí svobody, léčba závislosti na alkoholu, apod.), zdravotní onemocnění vyžadující dlouhodobou hospitalizaci, a v nejhorším případě i smrt matky.
Samozřejmě záleží na schopnostech a možnostech dalších členů domácnosti, příp. širší rodiny, zda se o nezletilé dítě dokáží postarat. Pokud by se ukázalo že nikoliv, pak právě v těchto případech je možné využít pěstounské péče na přechodnou dobu, jako dočasné řešení krizové situace.
Další možnost uplatnění je následující: současném systému péče o děti bez vyhovujícího rodinného prostředí - nejčastěji rodiče s nedostatečnými socio-ekonomickými podmínkami (nemohou, nechtějí a nebo se neumí o dítě postarat), dále sirotci, opuštěné děti, apod. - je dítě, z rozhodnutí soudu, nejprve umístěno do ústavní péče - dětského domova, kojeneckého ústavu.
Během tohoto pobytu se mu úředníci orgánu sociálně-právní ochrany (podle místa bydliště) snaží vyjednat alternativní výchovné prostředí - pro osvojení i pěstounskou péči je třeba souhlas biologických rodičů (pokud nejsou zbaveni rodičovských práv rozhodnutím soudu), a pokud žádní nejsou pak souhlas opatrovníka, kterého určí soud pro každé jednání (pěstounská péče je také v rozhodovací pravomoci soudu - většinou se spoléhá na doporučení orgánu sociálně-právní ochraně dětí). Poté probíhá samotné soudní řízení o svěření dítěte do péče. Celý tento proces může trvat několik měsíců, až let...
Přitom mnohé výzkumy dokázaly, že dítě, které v raných fázích vývoje nemá kolem sebe láskyplné rodinné prostředí (což v ústavu není prakticky dost dobře uskutečnitelné) má v pozdějším životě daleko častěji problémy s vlastní identitou, s vytvářením vlastního domova, oproti většinové populaci. Zvyšuje se riziko bezdomovectví, delikvence, kriminality, drogových závislostí...
Nehledě na to, že se Česká republika zavázala ratifikací Úmluvy o právech dítěte (104/1991 Sb.) k tomu, že bezprizorním dětem zajistí v první řadě adekvátní náhradní rodinné prostředí a až pokud tato snaha selže, přichází v úvahu péče ústavní. Neutěšený stav náhradní péče v ČR přitom dlouhodobě připomínkuje i výbor OSN pro práva dětí.
Právě z těchto důvodů přichází expertní komise vlády s novelizací legislativy, resp. zákona o sociálně právní ochraně dětí (359/1999 Sb.). V této novelizaci se počítá s rozšířením pěstounské péče na přechodnou dobu, aby se stala plnohodnotnou alternativou kojeneckých ústavů, dětských center a dětských domovů.
V praxi to znamená, že pěstouni na přechodnou dobu dostanou dítě do své péče po dobu, než se situace v biologické rodině zlepší natolik, aby se dítě mohlo navrátit k vlastním rodičům, nebo než mu bude vyřízena některá z forem náhradní rodinné péče - klasická pěstounská péče/osvojení - a nalezeni vhodní pěstouni, nebo adoptivní rodiče.
Pozn.: popsaná situace se vztahuje na děti, které nemají ve svém okolí jinou osobu blízkou (nejčastěji prarodiče, tetu, apod.), která by byla schopna a ochotna o dítě řádně pečovat - pak se jedná o příbuzenskou pěstounskou péči, která má přednost před ústavní péčí i náhradní rodinnou péčí a projednává ji soud na návrh této blízké osoby.
Jak se stát pěstounem na přechodnou dobu?
Stejně jako u klasické pěstounské péče, musí žadatel nejprve zajít na sociální odbor obce, dle místa trvalého bydliště - oddělení sociálně právní ochrany dětí. Proces získávání a ověřování informací o žadatelích je prakticky stejný, jako u klasické pěstounské péče (viz záložka pěstounská péče). Rozdíl najdeme až v přípravě žadatelů na přijetí dítěte do náhradní rodinné péče, která má pro pěstouny na přechodnou dobu doporučený větší rozsah - 72 hodin.
Poté co žadatelé projdou celým procesem zprostředkování - ověřování a přípravy na pěstounskou péči, jsou zařazeni do evidence žadatelů o pěstounskou péči na přechodnou dobu.